Konec druhé svět. války Horní Plané a v okrese Č. Krumlov.
Počátek r.1945 byl asi pro Horní Planou velmi rušný. Již před tímto rokem se její německy psaná kronika zmiňuje o uprchlících z Německa a Rakouska. Tehdy jsou ještě hrdě nazýváni „národními hosty“. Po nich pak přicházeli kolaboranti z Rumunska a Ukrajiny, kteří ustupovali spolu s poraženou německou armádou. Zdejší domy byly prý obydleny až po půdu a s váznoucím zásobováním vyvolávala tato situace nespokojenost místního obyvatelstva. Jedna z verzí praví, že Horní Planá zůstala mimo dosah spojeneckých armád, protože Američané došli k Vltavě, která měla být demarkační čarou postupu sovětských a amerických vojsk, ale od vnitrozemí. Američané přišli do Bližší Lhoty od Zvonkové. Volksstrum předtím podminoval a vyhodil železniční most u Stogenwaldu (později česky Pestřice) a silniční most u železničního nádraží u Bližší Lhoty (Vorderstift). Američané prý v Bližší Lhotě otevřeli násilím sklad konsumu a zásoby rozdali mezi místní obyvatele. Od Vltavy se pak vrátili do Zvonkové-Glockenbergu kde si zřídili velitelství. Tímto nedopatřením nebyla Horní Planá americkou armádou obsazena a ustupující německá vojska si zde zřídila nejen dva polní lazarety (v knize zemřelých na radnici jsou zapsáni nejen důstojníci ale i vojáci), ale hlavně začala budovat kolem Horní Plané okopy pro boj s americkou armádou. Místní obyvatelstvo už válkou vystřízlivělo, obávalo se krveprolití a proto se starosta obce PhMr. Franz Ladek-místní lékárník-vydal do Zvonkové prosit Američany o obsazení Horní Plané. Nejprve byl vyhozen a při třetí návštěvě mu bylo vyhověno a 5.května ve večerních hodinách, přišli příslušníci 26 pěší divize Yankee, generála W.S.Paula. Obec se prý vzdala bez boje.
Druhá verze historie jsou vzpomínky majora US Army Jamese N.Hardina, které vyšly v USA v.r.1946 jako kniha válečných vzpomínek.
„Američané v Čechách“ l další článek Jindřich Pecky v Jihočeské pravdě. Ve večerních hodinách vstoupili Američané do Horní Plané a obsadili budovu školy, hostinec v čp.60, domy čp.19.33a 200.
„Před pohnutými dny“ byl další článek Petra Jelínka opět z Jih.pravdy……Železniční trať byla od konce dubna neprůjezdná, vzhledem k destrukci mostů, které provedl hornoplánský Volksturm. Příslušníci německé domobrany rovněž vyhodili do vzduchu silniční most přes Vltavu na silnici ,spojující Horní Planou se železniční stanicí v Bližší Lhotě a vedoucí dál na Zvonkovou a k hranicím. Němci zaujali palebná postavení na zalesněných výškách nad Pernekem. Ve vesnici a kolem ní vybudovali obranou linii, která se klikatila přes Pihlov k H.Plané a dále podél silnice k osadám Bližší a Další Lhota. Američané postupovali na Pernek od Želnavy, Bělé a od osady Hory. Mezi Horami a Pernekem byl jejich útok zastaven. Německé jednotky umístěné na pravém břehu řeky, měly možnost napadnout americké oddíly z boku. Američané však zaútočili znovu od Zvonkové, Josefova (Huťského) Dolu a za pomoci tanků prorazili linii obrany u Další a Bližší Lhoty. Po dobytí Horní Plané postupovali do týlu obranné linie u Perneku směrem na Maňavu a směrem do oblasti Horního lesa. Německé pozice se staly neudržitelné a část jednotek, která se nevzdala, ustoupila směrem na osady Jablonec a Ondřejov, kde byla později Američany odzbrojena. Po tomto větším boji pak americká vojska postupovala od Horní Plané do vnitrozemí, bez větších problémů.
Většina území současného okresu Český Krumlov patřila od října 1938 do května 1945 k říšskoněmecké župě Oberdonau, se sídlem v Linci. 5.5.1945 ráno, vydal velitel 3.americké armády gen.G.S.Patton rozkaz k zahájení útoku na celé linii od Aše až k Vyššímu Brodu. Na útoku se podílelo 8.amerických divizí, t.j. více než 200.000 vojáků. Na úseku od Aše k Chebu a K. Varům -97 pěší divize a 1.pěší divize 9.obrněná divize (slavná z přechodu přes Rýn u Remagenu) Cheb a Falknov (dnešní Sokolov) 90.pěší divize, která později obešla Šumavu z německé strany, aby se objevila v blízkosti Železné Rudy vedle 5.pěší divize až k Prachaticím, dále 4.obrněná divize s velitelem generálmajorem W.M.Hogem, Strakonicko a v oblasti českokrumlovska 26 pěší divize s velitelem gen. majorem W.S.Paulem, následována částí 11.obrněnou divizí, V domažlickém úseku ještě operovala 2nd cavalry tzv. Pattonovy duchové která osvobodila Klatovy.
Při vstupu Američanů na Českokrumlovsko, se německá vojska bránila především v oblasti Perneku a Horní Plané, dále v úseku Dolní Vltavice a Studánky. Podle výpovědi očitého svědka, zaznamenané v kronice Perneku, německé vojsko zaujalo palebné postavení na výšinách kolem Perneka.
Tankový útok Američanů byl veden ve třech směrech od Zvonkové, Huťského lesa a Bližší Lhoty a všechny proudy se spojily u Vltavy a protože most byl již předtím vyhozen do povětří německým Volksturmem, Američané vytvořili z dříví, složeného u tehdejšího nádraží Horní Planá provizorní přechod. Jakmile tanky přejely na druhý břeh, odpor německých vojáků ustal. V bojích byl zabit jeden civilista a další těžce zraněn. Ztráty obou bojujících stran, nejsou podchyceny. Je však známo, že na lukách pod PERNEKEM směrem k osadě Hory, zřídili Američané polní nemocnici, kam sváželi raněné.
Klikatá čára vepsaná do map, v důsledku Mnichova 1938 zaznamenala, že spojenecké armády vstupující do oblasti jižně od hranic protektorátu obsazovaly území až do té doby spravované říšskoněmeckými úřady a tudíž nastolovaly okupační správu. Naproti tomu spojenecké armády, vstupující do oblast severně od hranic, osvobozovaly okupovanou zemi. Na území bývalého protektorátu obyvatelstvo nejen že radostně vítalo Američany i Rusy jako osvoboditele, ale také se v květnových dnech aktivně podílelo na větších či menších akcích odporu proti německým správním orgánům a ozbrojeným silám. Zcela odlišné byly poměry na území ležící jižněji od pomnichovské hranice. Německé obyvatelstvo se v sovětské zóně stavělo k okupační správě nepřátelsky, stejně jako k vracejícím se Čechům a novým osídlencům. Sovětské velení umožňovalo nově se tvořícím čs. Státním orgánům přebírat civilní správu a vycházelo jim i vojenským složkám vstříc.
V místech, kam přicházela americká armáda byly reakce jiné. Po ukončení vojenského odporu na přístupech do okresu, se německé jednotky vzdávaly hromadně a ani nejfanatičtějším nacistům se nepodařilo vyvolat větší ozbrojený odpor. Německé obyvatelstvo v naprosté většině pochopilo realitu válečného konce, přijalo Američany jako menší zlo a rozhodlo se spolupracovat. Pod vyvěšenými bílými prapory dodržovalo nařízení okupační správy, napomáhalo dodržování klidu a pořádku, řešení problému s uprchlíky, v zásobování atp. Američané tento postoj vítali, měli ulehčenou situaci, když civilní správa fungovala a alespoň částečně přebírala některé problémy, jichž bylo na území stále přeplněném lidmi, výzbrojí a materiálu víc než dost. Ponechávali ve funkcích mnohé dosavadní funkcionáře, což nutně muselo vést postupem času ke konfliktům se zástupci československé státní správy a vojenských orgánů, kteří přicházeli převzít moc obnovené republiky a dřívější státní hranice.
Šlo o neporozumění, jež mělo za následek bolavé týdny s událostmi, zapisovanými do kronik a pamětnických vzpomínek s pocity nepochopení, křivdy a bohužel postupem času i se zřejmou snahou naprosto zpochybnit osvoboditelský přínos Američanů, pro toto území. 26.6.1945 předali zástupci československé státní správy na setkání ve Zlaté Koruně generálu Rossovi memorandum, požadující plné uznání čs. státní správy v americké zóně. 6.července se v Prachaticích uskutečnilo jednání, po kterém velitel amerických vojsk, generál Ernest .H.Harmon předal správu pohraničního území plně do rukou čs. úřadů. Z jeho rozkazu došlo také k výměně amerických posádek. Namísto 104 pluku 26.pěší divize, přišli na území dnešního okresu 301 pluk 94 pěší divize jejíž velitelem byl plukovník ROY HAGERTY. Začala nová, pět měsíců trvající etapa spolupráce….
K obětem války přibyli američtí vojáci, kteří přišli o život nešťastnou náhodou dne 12.5.1945 v Perneku. Bylo zde zabito 9 vojáků a 1 civilní osoba a dalších 21 Američanů zraněno při výbuchu dělostřelecké munice, umístěné ve stodole domu č.6. Mezi dalšími obětmi je i osádka tanku, pod kterým se prolomil most ve Frymburku. Pamětní deska této události se ztratila.
Údaje ve vojenském slovníku uvádějí, že na území naší vlasti padlo při osvobozování 180 amerických vojáků v přímém boji s nepřítelem a asi 1.500 vojáků se stalo obětmi havárií, nešťastných náhod, nemocí a pod. Tyto oběti nebyly v uplynulých 50-ti letech uváděny ani vzpomínány.
Po osvobození.
2 7.5.1945-bylo v Horní Plané posádkou jedno družstvo ppl.Jana Husi, které bylo po příchodu četnického oddílu SNB odvoláno. Oddíl stával se z 22 mužů a tímto oddílem byla převzata od německého strážmistra Junga bývalá německá četnická stanice.
5.6.1945-přijel první člen MSK-místní správní komise Jan Vančura
6.6.1945-příchod lesního ředitele Schwarzenbergského panství ing. Otty Trendy, který byl současně jmenován předsedou MSK.
10.6.1945-vypukl požár v usedlosti čp.51 v Horní Plané. Vznikl neopatrnosti dětí. Vyhořely půdy s krmivem. Požár se velice rychle rozšířil, ale během dopoledne byl lokalizován. K úrazu ani o život nikdo nepřišel.
14.6.1945-otevřen poštovní úřad. Přednostou jmenován p. Jos. Pražák, bývalý politický vězeň. Tento byl též jmenován členem MSK.
26.6.1945 po vleklém jednání předali Američané místní samosprávu do rukou MSK. Zprvu, podle jejich prohlášení, se jim dobře spolupracovalo s bývalým německým starostou. Činili potíže i stanici SNB při výkonu služby. Stanice SNB nesměla samostatně provádět zatýkání a domovní prohlídky. Dokonce při jedné služební obchůzce byli členové hlídky SNB vrch. strážmistr Wölfl a strážný Petr vykázáni Američany z vesnice Německá Mňava, s odůvodněním, že tam nemají co pohledávat. Přechodně uzavřeli i úřad ochrany práce. V tomto měsíci přicházeli i další veřejní čeští činitelé a zaměstnanci. Otevřena byla též i Družstevní mlékárna a byli zde též převzaty některé koloniální obchody. Do české správy byla převzata i hornoplanská elektrárna. Službu SNB usnadnil teprve zákrok majora US Army Hardinga-posádkového velitele města.
1.7.1945-byla přestěhována stanice SNB z nevhodné budovy do středu města.
4.7.1945-Americká posádka oslavila za účasti představitelů českých úřadů svátek Den nezávislosti, přičemž bylo konáno slavnostní defilé americké posádky.
7.7.1945-na zvláštní schůzi, byla vymezena působnost české samosprávy a americké armády v Horní Plané.
11.07.1945-provedena první zatčení osob nacistického režimu. Byl zatčen správce Jan Stárek a tři společníci a to pro zločiny proti státu a udavačství, které zapříčinilo ztrátu svobody českých lidí v době okupace. Do konce roku bylo zatčeno 54 vedoucích nacistů.
10.07.1945-převzato řídícím učitelem Karlem Dražským školství v Horní Plané do českých rukou. V tomto měsíci byly též převzaty peněžní ústavy-Hornoplánská spořitelna a záložna.
3.9.1945-zahájeno vyučování na české obecné škole v Horní Plané, když předtím americká armáda během srpna odsunula všechny uprchlíky cizích národností, kteří byli umístěni v budově školy v čp.3 na náměstí.
16.10.1945-proveden za pomoci americké armády odsun 250 Němců z Horní Plané do Glöckelbergu.
26.10.1945-do Horní Plané přišli první zemědělští osídlenci. Osídlení provedla MSK za součinnosti stanice SNB.
27.10.1945-odchází dosavadní americká posádka, která byla vystřídána 94 pěší divizí americké armády. S touto novou posádkou se spolupracovalo mnohem lépe, neboť v ní bylo více příslušníků slovanského původu.
28.10.1945-po sedmileté přestávce první oslava státního svátku čsl.republiky. Dopoledne slavnostní přísaha nováčků. Vztyčeny státní vlajky. Odpoledne slavnostní akademie pořádána správou školy. Průběh oslav měl velmi důstojný ráz. Došlo k ustavení politických stran.
28.11.1945-odvolána byla z Horní Plané americká okupační armáda. Rozloučení bylo přátelské a srdečné.